Vybrat si dneska snímače do kytary je fakt čirý utrpení, protože je tolik z čeho vybírat, tak málo peněz a tak málo času všechno odzkoušet, že člověk musí často buď věřit tomu, že ty, který si vybral, jsou vážně to nejlepší, co mohl mít, nebo musí trávit nehoráznýho času na všemožnejch internetovejch diskuzích, číst všechny ty (často naprosto kokotský) recenze, věřit tomu, že nějakej ten pepík v Texasu nemluví z cesty, když někde prohlašuje, že to teď hraje líp než jeho oprejskanej originál z padesátek. Někdo to ale dělat musí, žejo. A já fakt nemám na to, investovat z plezíru každej měsíc dalších a dalších 3-5000,- (v tom lepším případě) do nějakýho novýho plastovýho válečku se šesti magnetama, měděnou destičkou a dvěma drátkama. Nehledě na to, že s pájkou nejsme zrovna nejlepší kamarádi... Takže, když už mě začne svrbět, že by mi ta kytara přecejenom možná hrála líp osazená něčím jiným, jdu si na pár dní číst. Moje štěstí ovšem taky je, že hraju na docela klasickou kytaru - na Esquiera (Tele mínus krkovej snímač), takže lidí, který maj víceméně stejnou kytaru a nějakej názor se najde vždycky dost.
Dneska můžu říct, že co se snímačů týče, existuje něco jako Tři mušketýři kytarovejch snímačů: Fralin, Lollar a Novak. Tu dosti trapnou metaforu používám záměrně (chtěl jsem původně napsat "nejsvětější trojice", ale tohle mi hraje víc do karet), protože je tu samozřejmě ještě neopomenutelný d'Artagnan kytarovejch snímačů... A to britskej Bareknuckle, kterej se na rozdíl od dříve zmíněných zajetých formátů nespecializuje jenom na co nejautentičtější vintage snímače, ale dělá taky spoustu (pro mě sice naprosto zbytečnejch, ale tak, každýmu to jeho) až nesmyslně silnejch snímačů, za který sbírá jednu cenu za druhou. A to hlavně protože to nejsou žádný podělaný EMGčka, ale ručně vinutý magořiny, jako například tohle. Já hi-gainový věci (kamenujte si mě, kdo chcete) upřímě nenávidím a jsem tvrdohlavým zastáncem názoru, že co nezahraješ pravačkou, za tebe žádná Mesa, Engl ani jiná sebelepší mrdka nezahraje, takže teď nebude následovat další spíše zbytečný opěvování Bareknuckláckejch moderních bláznivin, ze kterejch padaj čelisti všem Guitar Magazínům, Total Guitarům apod., ale bude následovat co jinýho, než rozsáhlý chvalozpěv jejich naprosto odzbrojujících vintage single-coilů.
 |
| Když už se něco dělá pořádně, tak to tak taky má vypadat! |
Začněme klasicky u toho, o čem toho můžu napsat nejvíc, tedy u snímačů na Telecastery. Já mám jednoho borovicovýho a jednoho z bahenního jasana, oba s javorovým krkem (to je důležitá informace hlavně proto, že Bareknuckle jsou takový magoři, že některý snímače rozlišujou i podle toho, jestli jsou lepší k palisandrovýmu nebo javorovýmu hmatníku). Rukama mi od nich prošly dva modely: The Boss ze série Vintage Hot a Flat '50 Blackguard ze série Vintage. Boss snímače jsem strčil do borovicovýho Squier Classic Playeru (já vím, že ty Tonemastery, co tam jsou z továrny jsou skvělý, ale nedalo mi to...), protože mám tak nějak nelogickou slabost pro Bruce Springsteena a tenkrát jsem měl 40. wattovýho jednokanálovýho 6g6-A Bassmana, takže jsem potřeboval silnější signál z kytary, abych aspoň trochu kreslil v rámci nižších hlasitostí, protože, když jsem volume otočil přes 4, nebylo už slyšet nic než Bassmana a trochu to bolelo.
Snímače to byly skvělý až na jedinej problém, že i když nemaj zas tak velikej odpor, maj strašně tučnej zvuk. Já sice miluju zvuk P90, ale tohle bylo moc, protože jsem měl najednou místo Telete Les Paula a ani pětistovkový poťáky, který tomu sice ty vejšky jakž takž přidaly, ten problém nedokázaly vyřešit, a mě z toho začalo tak nějak svrbět a tak už se holt nedalo dělat nic a snímače musely pryč. Štěstí ovšem bylo, že jsem na bazaru potkal pána, kterej měj zase Tele od Jurkoviče, který hrálo s Fralinama moc vejškově a házelo po něm rampouchy, takže on má teď radost, že má svoje hutný basy a já mám radost, že mám zpátky svý vejšky... A co si budem povídat, ten Lindy Fralin je v mý borovici jako doma a stěhovat se neplánuje.
Na tomhle příkladu je skvěle vidět to, že když člověk ví, co chce, tak má buď to štěstí, že to dokáže na blind odhadnout, nebo to prostě odzkouší a díky nově nabitým zkušenostem aspoň zjistí, co že to vlastně úplně od začátku chtěl. Druhej možnej přístup je sednout si k mailu a napsat jim, co že to vlastně máte za pádlo a co že byste to chtěli, aby to dělalo a oni vám rádi odpověděj, protože to je banda kytaristů, která se živí tím, že si dělaj snímače, jaký chtěj a u těchhle vintage modelů je dělaj tou nejchytřejší a jedinou možnou cestou - jmenuje-li se tedy nějakej snímač "Blackguard Něco '50" máte v podstatě jistotu, že lidi v Bareknuckle Pickups někde splašili nějakýho Nocastera a podle jeho snímačů udělali ten svůj, protože taková ta magická formulka "Wound to vintage specs" je sice moc hezká, ale já ti klidně taky můžu omotat drátek, co najdu u táty ve skříni, kolem bůhvíčeho přesně tolikrát, kolikrát to bylo obtočený v roce 1952 nějakym nechtěným géniem z Kalifornie, ale hrát to nebude (mimochodem tohle platí paušálně u čehokoliv, co má bejt kopie něčeho "opravdovýho". Tedy, že pokud někdo dělá reissue Ram's Head Big Muffu, bez toho, aby vůbec kdy ten Ram's head viděl, asi to ve finále moc zvuk Ram's Head nevykouzlí.). Ale zpátky k Bareknucklům...
Další z výhod totiž je, že jsou to Angličani. Tzn.: žádný clo a shipping k nám obvykle trvá tři dny. Proto jsou u Thomanna třeba ty Fraliny tak drahý, protože se tam musí připočítat všechny tyhle zla. Takže doba od "vývoje" k výrobě a k doručení je obvykle něco přes týden. Tenhle koloběh vypadá asi tak, že se napíše: "Mám Esquire z bahenního jasanu, javorovej krk. Chci zvuk jako má tohleto (a přiložíte video z Fretted Americana)."
Lidi v Bareknuckleu se vám na to podívaj a do dvou dnů vám odpověděj, že to budete asi potřebovat tenhle a tenhle snímač a že jestli to chcete co nejvíc přiblížit tomu kousku z videa, který jste přiložili, že vám to můžou i trošku podvinout, aby to mělo o něco menší výkon. Vy jim pak odepíšete, vyberete si, jestli chcete, aby snímač byl zestařenej (zrezlej, zaprášenej, bla bla bla) a v Anglii si někdo sedne ke stolu a ručně vám ten snímač navine, zabalí, přidá vám k němu zadarmo pár trsátek, struny, návod na možnosti zapojení a nálepku, pošle vám balíček a vy už pak jenom kadíte kostičky štěstí, protože vám ta kytara hraje přesně tak, jak jste chtěli, ať už je to Les Paul, Strat nebo...
Žádné komentáře:
Okomentovat