Prznění Jazzmasterů a Jaguárů 101

Bude to tady ze začátku asi vypadat dost jednostraně, jelikož jsem posledních pár let skoro nesáhl na "nefendráckou" kytaru a ještě mám hodně velkou slabost pro všechny offsety (jestli si to pomatuju dobře, "offset" znamená, že výkroje těla kytary jsou od sebe vzdálený víc, než o 30°). Ty teď taky zažívaj svou druhou nebo snad i třetí renezanci, protože dneska kam se člověk podívá, kouká na něj z pódia nebo videa něco křivýho a Fender se poslední dobou předhání ve výrobě "vylepšených" offsetů, který maj s jejich prapůvodním záměrem fakt prd společnýho. Než se k nim ale dostanem, projďeme si, jak to vypadat má...

 Jazzmaster mám mít dva obvody (celkovej a krkovej - to jsou ty černý hejblátka nahoře). Celkovej funguje, jako u jakékoliv jiné kytary se dvěma snímačema: tři polohy, volume, tone. Krkovej, když se zapne, vypojuje celkovej obvod a zapojuje jenom krkový snímač, který má svý vlastní clony (ty dvě černý kolečka). Nebudu vyjmenovávat všechno, co se s tím dá dělat, protože já nejsem zrovna ten největší kroutič knoflíků, ale funguje to např. jako skvělej kill switch, když krkovej obvod stáhnete na nulu. Snímače jsou singly a ne, nejsou to P90. P90 maj magnety uvnitř snímače a nejsou vinutý takhle doširoka. JM snímače se vinou na plocho a magnety čouhaj ven a maj sakra slabej výkon. Tremolo je to nejlepší, co kdy někdo na kytaru přišrouboval, protože kromě toho, že je doopravdy plovoucí, dvouzvratný a nehorázně citlivý, má seříditelnej zámek, kterej vám po prdnutí struny umožňuje vrátit ostatní struny do stejného napětí. Takže zatímco třeba u Strata musíte přeladit celou kytaru, tady jenom zamknete čudíkem, vyměníte strunu, naladíte strunu a hraje se dál. Všimněte si taky, kde tremolo je, tedy asi tak na půl cesty mezi kobylou a koncem těla. Struny tak mají malý sklon, nejdou skrz tělo a kombinací těchto dvou faktorů nemá kytara skoro žádnej sustain. Jenom takový kousavý štěkání. Někteří heretici na Jazzmastery rvou buzz stopy, aby byl sklon strun větší a neskákaly jim z drážek v kobylce. Obvykle jsou to lidi, který hrajou zásadně na desítky a nejsou schopný pochopit, že se ta kytara jmenuje Jazzmaster protože je dělaná na jazz... kde jsou (hlazený) dvanáctky nebo třináctky něco úplně normálního a nikomu z toho krev z prstů neteče. Problém buzz stopu totiž je, že znatelně přidává sustain a znecitlivuje tremolo. Tzn. dělá z toho jinu kytaru nejen zvukově, ale i funkčně. To by pro začátek asi stačilo. Konečně se teda můžem kouknout na dnešní "vylepšené" novinky...

Classic Player Jazzmaster Special

Na první pohled to vypadá docela dobře... Tedy stejně, jako originál. Po bližším ohledání se ovšem dovíme o tom, že je krk zasazenej v jiným sklonu a tremolo posunutý asi o 1/3 blíž ke kobyle, aby byl sklon strun co největší. Taky byly trochu připepřeny snímače. To možná někomu nezní špatně, ale když se na to člověk podívá zblízka, zjistí, že ze snímačů už netrčí magnety, ale takové ty šroubky, alá P90 nebo hambáče. To znamená, že místo toho, aby měla každá struna svůj vlastní magnet, je ve snímači Classic Playerů jeden větší magnet, a šroubky na něj přenášej vibrace strun. Takže to vlastně není vůbec JM snímač. Skvělej "upgrade"... Sečteno podtrženo z Jazzmasteru tu zbylo jenom správný dřevo. Celkovej charakter kytary je fuč. Hlavně, že ty desítky vám už skákat nebudou... to v žádnym případě ne.

Blacktop JM

Bleju. Aneb vezmeme všechny naše skvělý Classic Player vyfikundace, zapomeneme tam dát krkovej obvod, místo vintage Kluson-style mechanik tam mrsknem tyhle ohyzdný a navrch tam dáme humbucker. +1 aspoň za to, že ten Duncan Designed JM snímač doopravdy je JM snímač a že ta kobyla není tune-o-matic, ale alá Mustang a že ty "witchhat" knoflíky jsou docela sexy. Určitě to tedy poslouží skvěle pověšený na zeď vedle plakátu Sonic Youth, protože když trochu zamhouříte oči a zašilháte, vypadá to jako hot-rodovanej Jazzmaster.

Squier J. Mascis Jazzmaster

Když Squier ohlásil tohle, vypadalo to, že je všem těm dementním paskvilům konec. Barevná kombinace je vintage correct, všechny obvody jsou tam, kde maj bejt, ladící mechaniky jsou správný... Vypadalo to vlastně jako nějakej MIJ z osmdesátejch let za zlomek ceny (teda až na to lipový tělo). Ale ouha. Snímače jsou z Classic Playera, posunutá kobyla a jinej sklon krku. Proč? Proboha proč? Jako... snímače vyměnit jde, ale tu kobylu jen tak neposunete. Pod ní je prostě malej bazének. Mascisovi je to asi jedno. Ten je rád, že mu někdo udělal kytaru v normální barvě, protože ten fialovej pimp-sparkle byl fakt k zblití. Když si člověk vlastně odmyslí, že tohle má bejt signature model, je to jenom levnější a hezčí Classic Player z Číny. Nic jinýho. A já mám přitom Squier tak rád...

Vintage Modified Jazzmaster

Tady si aspoň Squier už na nic nehraje. Mělo by se to teda spíš jmenovat Dano-master, protože ta kobyla a poťáky jsou obšlehnutý z Danelecter, ale zase to má aspoň ty Duncan Designed snímače a netváří se to, jako "opravdovej" Jazzmaster. Ani to ale bohužel nemění fakt, že ten Stratovskej input je tady nejen zbytečnej, ale i hrozně hnusnej.

Chudáci Jaguáři to schytaly úplně stejně. Invalidní Classic Playery nebo Cobainovský homáže posetý humbuckerama. Ne počkat... Jaguary to schytaly daleko hůř. 

 

Viz. níže...

Vždyť to skoro vypadá, jako nějaká Fokuska!

Tady z Jaguára zbyla akorát krátká menzůrá a jeden malej kovovej plíšek. Tohle je spíš nějakej non-reverse bastard Firebird od zapadlý východní firmy. Blacktop verze: to samý v černým s humbuckerama. Nejsmutnější na tom je, že ten hardtail design si Fender vzal od baritonovýho Jaguára, kterýho už pro jistotu přestal dělat, protože to byla příliš dobrá kytara. Teda... první na ní narval humbuckery a teprv pak jí přestal dělat. Nerozumim tomu. Kdyby místo těchhle obludek radši znova začali dělat tohle, bylo by na světě zase o něco líp.

To už je totiž jenom malej krůček od reissue svatýho grálu všech baritonek...

Fender Bass VI

Ještěže dokud neopadá listí z dubu tu budou aspoň ty srandovní Danelectra. Ty aspoň za něco stojej...

Danelectro Dead-on '67

Protože z Jaguarů a Jazzmasterů na dnešním trhu nezbylo kromě těch reissue za 40000,- a těch jakž takž kvalitních CIJ reissue, co se někdy toulaj po ebayi nebo po bazaru, zhola nic.