pátek 24. února 2012

Zámky na řemen + pivo zdarma

Dneska to bude krátký, k věci a s ryze informační hodnotou. Každej kdo není takovej frajer, aby na podiu seděl před lidma s kytarou na židli (jako třeba 99% bluesmanů nebo ten přísňák, co hraje s Bobem Hundem), musel určitě nejednou v žovitě řešit, že mu vyklouz řemen, ať už kvůli nějakému "komplikovanému tanečnímu prvku" nebo protože už měl vytahaný očko a kytara mu buď a) žuchla na zem, b) málem žuchla na zem, a tak se musel zase jednou tvářit jako největší rocker a hrát na kolenou zakloněnej dozadu nebo s nohou na odposlechu nebo musel se svým Les Paulem do opravy, protože se mu naštípla hlava. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já už si dneska na Gaffu připadám moc starej a už dávno nemám pocit, že čím víc stříbrný pásky se mi "leskne" na kytaře, tím větší jsem pankáč...


...a nemůžu si pomoct, ale prostě všechny zámky na kytaru, který jsem kdy viděl, byly hnusný, nevkusný obludnosti, který kromě toho, že kytaru hyzdily, časem stejně vykloktaly šroub a kytara vám nejenže zase spadla, ale ke všemu jste pak museli trávit nemilé chvíle ve společnosti sirek a šroubováku. Nehledě na to, že všechny ty možný druhy zámků ještě navrch stojej zbytečně moc peněz, který se vždycky daj utratit za něco lepšího než za dva šroubky a pár plíšků. Třeba za basu piv.




Modří už asi vědí, že kromě toho, že je vždycky fajn mít po ruce basu piv, dostanete od vybraných pivovarů, jako například od pivovaru Bernard (v Americe je o něco lépe dostupnější než Bernard třeba holandskej Grolsch) hned 5 sad zámků na řemeny zadarmo jako dárek (nebo jedenáct piv jako dárek k pěti sadám zámků na řemen). Děkujeme, pane Bernard, že myslíte i na nás, kytaristy.

 A to bych přece nebyl já, kdybych vám k tomu nakonec nepřidal stručný a návod na instalaci...

1)




2)





3)





4) 



5)



6)





středa 8. února 2012

Chytrácký kecy od piva

Aby tady nebyly furt jenom ty moje chytrácký kecy o kytarách, rozhodl jsem se sem čas od času dát taky nějaký ty chytrácký kecy o kapelách. 

Jelikož jsem starej metalák, čas od času se mi ještě stane, že mi nějakej ten metal přijde pod nos. Ono to někdy prostě potěší, vidět bandu nějakejch pokérovanejch strejdů s hrozně mastnejma vlasama, který hrajou více či méně Mötörhead a hrozně smrdí pivem, jak totálně dávaj všechny ty dnešní breakdownisty a tvářej se u toho, že jsou ztělesněný zlo...


Něčim je mi prostě sympatický, jak tyhle bandy kámošů z hospody nakopávaj všem prdel s takovou tou lehkostí, jako by se nechumelilo. Ale abych se dostal k tomu, co mě vlastně "inspirovalo" k tomuhle výlevu. Včera jsem viděl nový video Cocotte Minute. Ani nevim proč jsem si to pouštěl, když jsem byl naprosto přesvědčenej, že mi to zkurví den. Musel jsem to vypnout asi po 30. sekundách a vrátit se k tomu až pozdějc, protože jsem vážně nečekal až takovou nálož sraček. 

Jsem totiž taky bohužel členem generace, která to měla v mládí hrozně těžký, protože když jsme byli v pubertě, byl nu-metal na svým absolutním vrcholu, a tak všichni milovali KoRny, Limp Bizkit a Deftones (u těch jsme ale svorně všichni soptili, když je nedejbože někdo zmínil ve stejný větě s tou prokletou škatulkou). A tak skoro jakejkoliv čerstvej českej metálek v tý době smrděl nu-metalem, kytary měly tolik strun, že byly tak těžký, až na ně každej hrál ohnutej u kotníků a když měl nedejbože někdo v kapele rasta copánky, byl to největší bůh (fakt...). Vždycky si vzpomenu, jak jsme jednou tenkrát měli koncert v takový hospůdce na kopečku někde s Boronama, a jak jsem měl otevřenou hubu a taky hroznou radost, že tenhle pepíkovskej metal přežil tu sračkovou dobu kolem roku 2000, kdy se metalový kapele mohli stát fakt hrozný věci.... jako například tohle.


Ok. Zkusím to říct nějak kultivovaně. Zní to prostě a jednoduše jako kdyby Landa hostoval u KoRnů. Kostymérku dělala pravděpodobně nějaká kamarádka se slabostí pro lidovou tvořivost, který se určitě brzo zvedne návštěvnost na Fléru. Akorát manžel bude naštvanej, že mu v garáži chyběj roury na tu slibovanou digestoř a pytle na odpadky. Zpěvák deklamuje jak Lou Reed, což mi připomíná jeho pravděpodobně již kultovní album s Metallicou a bubeník má bicí na Tatrovce, což mi připomíná jeden song od Every Time I Die. Sympatický aspoň je, že bubeník prostě asi řekl: "Tak to si na sebe, ty vole, nevezmu," a tak tam za těma škopkama sedí, jak přišel z hospody. Text... text. Jak to říct... Radši asi jenom, že přišel odněkud a šel někam.

Klip je pravděpodobně o tom, že kluci hrajou v roce 2012 (!!!) na Žižkově tuhle otřesnou hudbu a tak musel skončit svět, abysme byli zachráněni. Proto tam je ten kněz. To co mě na tom ale děsí nejvíc je to, že kluci působěj jako docela normální banda pepíků od piva, který někdo násilně vohák do těch diy česko-matrix-revival hadříků, dal jim krutopřísně "hustý" černý brejle, a teď tam chudáci dělaj šašky, jak nejlíp uměj (rozuměj, jak viděli v tamtom klipu od KoRnů). 

Moje otázka, moje osobní dilema je, proč to tady u nás tak doprdele musí být? Vždyť ta rovnice je jasná... Banda kamarádů + pivo + metal =


Banda kamarádů + pivo + metal = 


(Zde si doporučuji povšimnout bubeníka na jedoucím vozidle)
 
Mohl bych pokračovat, ale prostě mi to nejde do hlavy, proč je takovej problém pro některý lidi pochopit, že je třeba přestat hrát na sedmistrunky ty furt stejný chugga chugga riffy a smířit se s tím, že metal = Mötörhead a ne široký šusťáky a rádobyduchaplný emíčko texty o hovně. Vždyť žijem v zemi Kabátů, kurnikšopa! Pivo, holky, tuzemák, sranda, vidláctví. To je přece to samý podhoubí, jako má americkej metal (akorát ti maj lepší tvrdej a horší pivo), kterej se přes to špatný období kolem Woodstocku 99 dokázal přenýst. Tak já jenom doufám, že až tý mojí generaci bude přes třicet, že si uvědomíme, že v sobě sice každej nesem nějaký to břímě týhle podivný vlny metalu (ruku na srdce), a že naše povinnost je na to nezapomenout a dělat všechno pro to, aby další generace metlošů neměly ve svým vínku tyhle zastydlý chcanky, ale Mötörhead. Už jsem říkal Mötörhead? Mötörhead, Mötörhead.

  
Mötörhead
A příště radši zase něco o kytarách...